Bezpečný domov pro děti… A co dospělí?

Měla jsem za to, že jak jsem na světě už nějaký ten pátek, jen tak něco mě nepřekvapí. Jenže svět má v zásobě nekonečně mnoho překvapení. A tak jsem se teď zase podivovala. Lépe řečeno, koukala jako péro z gauče, či sůva z nudlí, co si kdo vybere. Moje podivování se týkalo tak obyčejné věci, jako je ubytování se v pronajatém apartmánu.

Takový příchod na ubytování, jak ho znám já, obvykle probíhá tak, že si vyberete pokoj, vybalíte si v něm své věci a uděláte si pohodlí dle svého gusta. Ubytování naší lezecko-batolecí bandy v dočasném domově na Sardínii ovšem vypadalo úplně jinak. Nejdříve na apartmán nastoupily naše matky. Pracovaly soustředěně a precizně jako jednotka rychlého nasazení. Obezřetně proskenovaly prostor, načež začaly systematicky přesouvat specifické kusy vybavení do vyšších poloh. Závěrem zalepily dvířka skříněk lepící páskou, aby nešly otevřít. Teprve pak nechaly své potomky svobodně rozběhnout po bytě.

No, nemají to lehký, ty mámy, říkám si. Jenže brzy zjišťuji, že bydlení s dětmi klade vysoké nároky i na chudáka nerodiče.

V zájmu zachování svých věcí nesmí na stole nechat telefon, notebook, sluchátka, hodinky ani jiné nárazu málo vzdorné věci. Ty naopak musí pečlivě odklidit, uschovat, zašít, do nějaké bezpečné skrýše, mimo dosah všetečných dětských pařátků. Přitom je ale nesmí uschovat přespříliš, aby je, až bude třeba, objevil on sám.

V zájmu bezpečnosti dětí se pak nesmí: Nechat horkou vodu v rychlovarné konvici. Nechat rychlovarnou konvici v dosahu. Položit si na stůl čerstvě uvařený kafe. Rychle otvírat dveře ze záchodu. Dveře rychle zavírat. A už vůbec se nesmí nechat na lince zapomenutý nůž!

Zdá se mi, že pro bezpečnost dětí se dělá dost.  Ale kdo myslí na bezpečnost chudáka dospěláka? Jak on k tomu přijde, že cestou do kuchyně uklouzne na odhozeném pískacím leporelu a málem si „vysklí“ zuby o futra? Kdo ho polituje, že v noci cestou na záchod musí prokličkovat mezi lopatičkou, kyblíkem, pletenou chobotnicí a obzvláště nebezpečným dřevěným kolíkem s barevnými kroužky? Kdo bere v potaz jeho leknutí, když při ukládání se do postele zalehnete froté žirafu s klipem v tom lepším případě, v tom horším multifunkční dřevěnou kostku s integrovaný zámkem, vodovodním kohoutkem a vypínačem? A to už vůbec nemluvím o tom, že při tom všem balancování mezi hračkami se mu na nohy lepí rozžvýkané zbytky kukuřičných křupek a jiná podezřelá kašovitá hmota…

No řekněte, přijde vám to fér? Mě ne. Volám po rovných podmínkách pro lidi malé i velké!