Pomoooc, vedrooo!
Na předpověď počasí už se ani nedívám. Tady na Kosu je to totiž s tou předpovědí dost nuda. Slunce slunce slunce kam až předpověď sahá a k tomu menší nebo větší vedro. Poslední dobou spíš větší. Horkem tu všichni úpíme, a tak je to časté téma našich rozhovorů. Tady stojí za zmínku, že vedrem netrpíme jen my, přivandrovalci, ale i otrlí „lokálové“. Jak jsem se dozvěděla od jedné Češky, která tu přes 20 let žije, letošní rok je teplotami nadprůměrný. Již červen byl nestandardně horký, v červenci tento trend pokračuje. Ne že by byly teploty o tolik vyšší než jindy touto dobou, ale méně fouká, a tak výsledný pocit je…vedro, vedro, vedro k padnutí. Den za dnem, noc za nocí.
A to si vzpomínám, že svůj první týden tady jsem spala pod dekou! Později už to bylo pod prostěradlem, poté bez prostěradla a nyní testuji variantu s mokrým prostěradlem. Moje bunda a flaušová mikina pohupující se ve skříni tu nyní působí naprosto nepatřičně. Jako UFO, návštěva z docela jiného světa.
Óda na větrák
Klimatizaci nemáme. A já ze začátku neměla ani větrák. Ten jsem si od pana domácího po týdnu vyžebrala a od té doby jsou z nás nerozluční přátelé. Vzdaluji se od něj, jen když skutečně není zbytí, třeba když musím do práce:D
Nedávno jsem v chodbě našeho domu objevila teploměr. Od té doby už mohu naše horko posadit na číselnou osu. Na teploměru je právě 34 stupňů. I když brzy ráno vyvětrám, pak zavřu a zatemním a večer zas vyvětrám, hádám, že se teplota v mém pokoji moc často pod 30 stupňů nedostane. Ale našla jsem si úlevu alespoň na chvíli. Když se osprchuju a ještě mokrá se postavím před ten můj větrák. To vám je blaho!
Bez ledu ani ránu
Ještě v Česku jsem vůbec nebyla zastánce ledových nápojů. Souzněla jsem s názorem, že je to vlastně pro chlazení organismu kontraproduktivní. Ale teď je mi jedno, co jaký vědec říká a pečlivě dbám na to, abych měla v mrazáku neustále zásobu ledu. Led si totiž dávám všude. Do každé sklenice s vodou, do vody s citronem, do ranního džusu, do vinného střiku i do kafe, které tady pijí téměř výhradně ledové. A když mi zbytek ledové kostky zůstane ve sklenici, je to ten nejlepší ledový bonbón. A bez kalorií!
Sprcha pětkrát denně
Dalším mým prostředkem k přežití v subtropických teplotách je sprcha. Sprchuji se ráno, když se propocená vzbudím a mám jet na letiště, pro osvěžení se sprchují po příjezdu z letiště. Když jdu pěšky do fitka, je mi blbé se sprchovat ještě před cvičením, tak to chvíli vydržím a osprchuji se po něm. Pak po příchodu z fitka domů. A pak ještě před spaním, aby se mi lépe usínalo. Bohužel, sprcha tu člověka neosvěží tak, jak by si přál. I když mám kohoutek stočený naprosto k modrému puntíku, tedy na studenou, studenou dostanu jen zřídka. Ještě tak ráno je voda chladná, ovšem odpoledne se již v trubkách citelně ohřeje a teče opravdu horká. Inu, s otužováním tu skutečně nezačnu.
Už asi blázním
Je mi jasné, že následující řádky možná vyvolají u blízkých obavy o mé mentální zdraví. No ale já to tedy stejně přiznám. Našla jsem si tu ze zoufalství ještě jednu úlevnou taktiku, kterou se snažím obelstít hlavu. Jako… no tak jo. Já si tu občas takhle před spaním pouštím z youtube zvuk bouřky a deště a k tomu si ještě za účelem lepší simulace pouštím ten můj větrák. Představuju si při tom, jaké to je u nás, když člověk vyběhne do deště. Jak po průtrži mračen voní vzduch. Jak chladí mokrá tráva, když v ní člověk courá bosý… Tak jo, přiznávám, stýská se mi…
