Annapurna trek – den 15.
Namgyal – Gunsan (3690 – 3900 m.n.m.)
Dnešní den byl naprosto výjimečný! Dnes jsme vstali, nasnídali se a pak jsme šli na svatbu. Na svatbu po nepálsku.
Není jednoduché obléknout se do nepálského svatebního oděvu, ale naštěstí nevěstě Péťe pomáhaly dvě zkušené místní ženy a tři slavnostně oblečené dívky. I Mírovi, ženichovi, bylo pomoženo do speciální kazajky.
Zatímco se nevěsta a ženich oblékali, na dvoře našeho ubytování probíhaly přípravy. Pálily se větvičky cypřiše, na stůl se chystaly pochutiny ve zdobených stříbrných mísách, láma, starý to pán, seděl u stolu, cinkal zvonečky a u toho si něco broukal.
Když se ze svého pokojíku vynořila nevěsta v doprovodu místních mladých dívek, všichni jsme zůstali zírat. Tolik jim to slušelo! Nevěstu pak dívky přivedly k ženichovi. Oba společně přistoupili ke stolu s jídlem, kde každým soustem museli 3x zakroužit nad hlavou, než si jej mohli vložit do úst. Nato ženich s nevěstou usedli k připravenému stolu, kde dostali místní kořalku z ječmene a také slaný tibetský čaj. Obojím byli pohoštěni i všichni přihlížející.
Ke stolu za nimi přišel láma, který pomazal jakýmsi máslem do vlasů ženicha, nevěstu i všechny družičky. Rozdávaly se také lehké barevné šátky. Družičky dostaly bílou, ženich a nevěsta obdrželi šály mnoha barev s tím, že každá z barev má prý svůj specifický význam. My jako hosté obdrželi žlutou.
Nechyběly ani prstýnky. Když si je nevěsta s ženichem vyměnili, přišel k nim znovu láma a poklepal oba nějakou knihou po hlavě. Tím byl obřad u konce.
Místní nicméně mínili, že co by to bylo za svatbu bez tance. Pustili tedy z telefonu nepálskou hudbu a my si na chvíli s ženichem a nevěstou „trsli“.
Po obřadu jsme s novomanželi poobědvali a pak se naše cesty zase rozešly. Jsou to moc fajn lidé a tak jim ze srdce přejeme, aby se jim hezky vyšlapovalo po té společné cestě, pro kterou se „upsali“ před štíty himalájskými.
A my sebou teď musíme hodit, abychom nahnali tohle tak hezky prožité zpoždění.
