Káthmándú – město, které nikdy nespí

Silnice plné aut, motorek, rikš, proudící davy lidí, nesčetné obchůdky nabízející čaje, kašmír a vůbec zboží všeho druho. Hlavní město Nepálu je lidským mraveništěm plným hemžení.

Káthmándú, jméno, které zní jako šumění větru z hor, jako mantra, která by se dala krásně použít namísto zaběhlého „óm“. Ovšem město klame názvem. Příliš klidu v něm nezažijete. Jak by to také bylo možné, když jej obývá téměř 1,5 milionu lidí a k tomu tisíce motorek, aut, autobusů, taxíků a rikš, které proudí tepnami města jak divoká řeka při jarním tání.

Thamel, centrum turismu

Ano, chce to trochu cviku, než se zde člověk naučí pohybovat v hustém provozu. U větších silnic se ještě můžete uklidit do bezpečí chodníků, ale v menších uličkách takový luxus chybí. To na vlastní kůži poznáte, budete-li bydlet v Thamelu, čtvrti, kam směřuje většina těch, kteří do Nepálu přijeli na dovolenou. Proč chtějí bydlet právě tady? Protože tu pěkně na jednou místě najdou vše, co takový turista potřebuje. Je tu z asi největší koncentrace ubytování v celém Káthmándú, najdete tu restaurace i jídelny, cestovní agentury i směnárny, bary i kavárny a taky obchody. Hooodně obchodů. A v nich oudoorové oblečení a výbavení, jakostní sypané čaje a koření, vonné tyčinky a zpívající mísy, mapy a umělecké předměty, jačí šály i kašmírové deky. Nechybí ani drobné suvenýry jako pohlednice, magnetky a modlitební vlaječky. To vše v mega množství.

Thamel je vlastně takový velký bazar plný lidí. Prodejců i turistů. Ovšem těmi davy se snaží ještě prokličkovat gangy motorek, a to už je trochu příliš. I tak banální věc jako vyjít si na večeři se může lehce změnit v adrenalinovou bojovku, která neustále testuje vaši rychlost i postřeh. To se snažíte vyhnout jiným chodcům, přitom ale nesmíte skočit pod kola špalíru motorek míjející vás v těsné blízkosti a zároveň se snažíte nevymknout si kotník v díře po chybějící dlažce, co vám číhá pod nohama. Thamel, potažmo Káthmándú prostě umí člověku zvednout tep.

Noční Káthmándú

Město ovšem dokáže přinutit k pozornosti i tehdy, když jeho doprava už ztichla a většina lidí si bezstarostně vychrupuje ve postelích. To jsme se takhle jednou vraceli do hlavního města nočním spojem z treku kolem Manaslu.  Měli jsme to hezky vypočítané, ale autobus se nějak splašil a dorazil o dost dřív, než jsme předpokládali. Na periférii města nás vysadil krátce po třetí hodině ranní, tedy někdy na hranici noci a brzkého rána. Bylo zvláštní vidět okrajovou část města v tento čas. Na mnoha místech hořely ohně, u nich postávali lidé. Bylo tu vůbec dost lidí a o dost živěji, než bych v tuto dobu čekala. Také taxík přijel v podstatě hned. Nechali jsme se odvézt do Thamelu, kde jsme měli rezervovaný hotel.

Když jsme tam dorazili, překvapeně jsem se rozhlížela. Jako bych to známé místo téměř nepoznávala. Vypadalo v tenhle noční čas tak jinak! Ulice přes den barevně rozkvetlé vystaveným zbožím byly teď k nepoznání. Všechny obchody vypadaly jak oslepené zataženými plechovými roletami, všechny dveře a průchody pozavírané. Bylo tu víc „mrtvo“ než na periférii. Občas projel taxík, občas prošel unavený návštěvník baru, mihnul se podezřelý zjev… Na hlavní třídě jak vyvržené vnitřnosti páchly hromady odpadků. V nich zabořené po kolena vězely temné postavy, které je holýma rukama přebíraly. Procházeli jsme kolem, ale radši se tam moc nedívali.

Co budeme dělat? Hodiny pokročily ke čtvrté ranní, ale stále to ještě mělo trvat, než se otevře recepce našeho hotelu. Najednou jsme přes ulici zahlédli rozsvícenou výlohu. Jeden dům nespal! Jedna výloha nespala! Vyrazili jsme za světlem jako Jeníček s Mařenkou za perníkovou chaloupkou. A cíl byl sladký. Přivítala nás kavárna s cukrárnou, 24 h otvírací dobou a příznačným názvem – Happiness Cafe. Jupíí, ten podnik nás zachránil. Postupně jsme si tam dali čaj i kávu, snídani i zákusky. Pomalu jsme dožvýkávali „domácí“ sušenkyve, když se venku začalo rozednívat. Odpadky z ulic zmizely, stejně jako temné postavy. Město si z tváře otřelo špínu noci a začalo rozlepovat oči výloh, aby barvami a vůněmi opět uchvátilo smysly turistů.  I brána našeho hotelu se otevřela. Huráá, jde se spát!

A propos, až se vyspíme, vyrazíme se podívat za nejpůsobivějšími památkami Káthmándú. A o tom vám pak také povím. Zatím jen přidávám pár praktických tipů pro ty, kteří se do Nepálu, respektive do Káthmándú, chystají poprvé.