Objevte Káthmándú: 4 fascinující památky, které musíte vidět
Káthmándů, hlavní město Nepálu, je pro mnohé cestovatele jen přestupní stanicí. Letiště, na kterém přistanou, přepážka, co vydá víza, postel, která je po dlouhé cestě nechá dospat. Jakmile se ale takoví turisté horalové trochu vzpamatují, zajdou se ven najíst, trochu se porozhlédnou, vymění peníze a frrr. Hurá na trek do Himalájí, který je tím hlavním, proč sem přijeli.
Nebudu zapírat. Měli jsme to podobně. Jenže při té prvotní malé obhlídce nás město zaujalo natolik, že jsme si přáli poznat jej trochu víc. Mírně jsme tedy pokrátili trek, abychom na to získali prostor. A na co jsme při tom přišli? Že Káthmándú rozhodně není jen brána do Himalájí. Že je to místo plné historie, spirituality a jedinečných památek, které opravdu stojí za to vidět.
Podělím se s vámi o místa, která nás zaujala nejvíc.
Patan Durbar Square, historie v každém detailu
- vstupné:
1000 NPR - otvírací doba muzea:
10:30 – 16:30 hod., otvírací doba jednotlivých chrámů se může lišit
Když se mluví o Durbar Square v Káthmándú, může snadno dojít k mýlce. Město má totiž hned dvě náměstí tohoto jména. Jedno se nachází v Patanu, zvaném též Lalitpur. Další Durbar Square naleznete severně od toho patanského, za řekou Bágmatí. Jak to celé vzniklo? Káthmándú i Patan byla dříve dvě samostatná města, každé s vlastním náměstím. V průběhu času se ale obě města propojila, přičemž Patan se stal městskou částí Káthmándú. Náměstí a jejich jména však zůstala. Když jsme si tedy ujasnili, jak to s těmi Durbar Square je, pojďme se podívat na to patanské.
Patan Durbar Square patří k nejdůležitějším duchovním centrům země. Historie náměstí sahá až do 3 století př.n.l. a o jeho unikátnosti vypovídá i to, že bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Ještě doma, před odjezdem do Nepálu jsem věděla, že tohle náměstí chci vidět. Proto jsme si naše první ubytování našli jen kousek od něj. Hotel Teple House mě doslova nadchnul. Je to starý dřevěný dům v tradičním stylu, s citem upravený pro ubytovací účely. Kromě milého chlapíka vás v recepci přivítá i malý domácí oltářík s vonnými tyčinkami, který vás naladí na duchovní atmosféru starého města. A to nejlepší? Z hotelu uděláte jen pár kroků úzkou uličkou a jste tam. V samém srdci Durbar Square! A kolem tolik nádherných pagodovitých staveb s nádhernými dřevořezbami, že nevíte, kam koukat dřív. Každý dům zde, každá součást, každý detail vypráví o historii, víře i architektonickém a uměleckém mistrovství tvůrců.
Jak se tak procházíte mezi chrámy, odchytí vás nejspíš brzy místní hlídka a zavede do muzea, kde si jako cizinec musíte koupit vstupenku. Vyjde vás na 1000 rupií a dostanete k ní informační brožurku s mapkou a také visačku na krk, která hlásá: „my už jsme zaplatili“. Muzeum je součástí královského paláce, do kterého vám vstupenka také umožňuje přístup, proto se nabízí jít si Royal Palace hned prohlédnout. Tři nádherná nádvoří i přilehlá zahrada vás okouzlí.
Nejpůsobivější náboženskou stavbou náměstí je pak zřejmě Krishna Mandir. Chrám vystavěný z kamene, do jehož sloupů byly vytesány výjevy z hinduistických eposů. Dolní partie chrámu skvěle poslouží k posezení a sledování ruchu náměstí. To je činnost, kterou na svých cestách miluji nejvíc. Pozorovat obyčejný každodenní život.
Káthmándú Durbar Square, sídlo živoucí bohyně
- vstupné:
1000 NPR - otvírací doba:
cca 9:00 – 17:00 hod., otvírací doba jednotlivých chrámů se může lišit
Durbar Square v Káthmándú je stejně jako to patanské také zapsáno v seznamu památek UNESCO a cizinec musí za jeho prohlídku zaplatit. U vstupu na náměstí vás tedy „zkásnou“ o 1000 rupií a jakmile zaplatíte, přitočí se k vám hned nejspíš nějaký průvodce, který se vám bude snažit nabídnout své služby. My je odmítli a vydali na prohlídku sami.
Durbar Square v Káthmándú nepůsobí tak „hlubokomyslně“ jako to v Patanu. Je otevřenější, stejně jako jeho atmosféra. Působí více turisticky, odpočinkově, uvolněně. Atrakcí i zábavou je tu velké množství holubů. Děti se za nimi honí, ženy je krmí a nechávají se fotit v obklopení desítek šustících křídel.
Cizinci však spíš, než za holuby přicházejí za historickými zajímavostmi. Ve směsici tradiční newarské architektury a náboženských staveb patří k největším lákadlům palácový komplex Hanuman Dhoka. Ten byl do poloviny 19. století sídlem nepálských králů a také místem jejich korunovace. Krále už tu nenajdete, zato byste tu mohli potkat bohyni. Opravdovou. Dýchající a živoucí. Říkají jí Kumari a jde o mladičkou dívku, která je považována za vtělení bohyně Taleju. Dívka je vybrána dle přísných kritérií a poté žije v paláci Kumari Ghar. Tedy jen do doby, než zaznamená první příznaky dospívání. Pak její vláda končí a vybírá se bohyně nová.
Zatímco Kumari se poměrně střídají, pětimetrová socha Kala Bhairav, zpodobňující ničivou formu boha Šivy, má mnohem trvanlivější charakter. Na svém místě stojí už od 17. století a při obhlídce náměstí ho nepřehlédnete. Pro jeho velikost, hrozivé vzezření a také hemžení kolem něj. Hinduisté se zde tlačí, aby od Šivových kněžek obdrželi na čelo znamení tika – smybol ochrany, síly a duchovní čistoty.
A jelikož je náměstí vyhledávaným turistickým cílem, najdete tu i řadu prodejců s nepřeberným množstvím suvenýrů. Jistě tu objevíte něco hezkého, co vám bude po návratu domů výpravu do Nepálu mile připomínat. Já si odsud přivezla přenádhernou dřevěnou masku Buddhy.
Swayambhunath, chrám s opičími strážci
- vstupné:
200 NPR - otvírací doba:
9:00 – 18:00 hod. denně
Pokud byste si měli vybrat jen jedinou památku, kterou v Kathmándú vidět, pak doporučuji, ať je to Swayambhunath, známý též jako Opičí chrám. Rozsáhlý komplex leží na kopci a nabízí úžasný výhled na celé na celé město. A také klid, který tu naleznete je přímo božský. Ne, že by tu snad bylo skutečně ticho. „Provoz“ lidí je to veliký. Ale to místo ve vás naplní jakýmsi vnitřním klidem.
Nejlepší je vydat se do chrámu brzy ráno. Taxík vás doveze pod úpatí kopce, odkud už budete muset pěšky. Pokud dorazíte dostatečně včas, můžete se zúčastnit skupinového cvičení na hřišti pod kopcem. Pokud preferujete individuální sportovní aktivity, vydejte se nahoru k chrámu. Bude to také slušná ranní rozcvička. Schodů k chrámu vede přesně 365, tolik, jako je dní v roce. Na schodišti můžete potkat jednotlivce i sportovní týmy, kteří sem po ránu chodí trénovat.
Schodiště po ránu překypuje aktivitou, ale jakmile vstoupíte do chrámu, všechno se ztiší. A vám se jakoby zbystří smysly a vy naplno zavnímáte aroma vonných tyčinek, zvuk třepotajících se barevných vlaječek, pravidelný tikavý zvuk otáčejících se modlitebních mlýnků. A pohlédnete do očí Buddhovi, jehož pohled na vás shlíží z ústřední stúpy. Oči Buddhy hledí do všech světových stran a znázorňují tak jeho vševědoucnost. Jediným rušivým elementem jsou četné opice. Hravé a lumpačivé. Vůbec se nechovají důstojně, ale člověk jim to musí odpustit. Vždyť, jak věří buddhisté, jsou to ochránci tohoto svatého místa.
Pashupatinath, Váránasí po nepálsku
- vstupné:
1000 NPR - otvírací doba:
4:00 – 19:00 hod.
Chrám Pashupatinath najdete na břehu řeky Bágmatí, asi 5 km od Thamelu směrem na východ. Jedná se o rozsáhlý komplex, který zahrnuje několik menších chrámů a svatyní. Hlavní chrám je přístupný pouze hinduistům, návštěvníci jiného vyznání se musí spokojit s obhlídkou z venku.
Velmi zvláštním místem v areálu chrámu jsou spalovací gháty na břehu řeky Bágmatí. Každodenně tu probíhají rozloučení se zesnulými a jejich kremace. Jde o duchovní akt, kterému můžete přes řeku přihlížet i jako turisté.
Ceremoniál má svůj postup. Nejdříve je tělo zabalené v plátně přineseno na nosítkách k řece, kde jsou odkryty nohy zesnulého a omyty v posvátných vodách řeky. Poté se tělo opět plně zahalí a přenese se na hranici, kterou zapálí nejbližší mužský příbuzný. Tomu je přímo na břehu řeky oholena hlava na znamení smutku. Celému aktu přihlíží ostatní pozůstalí, často v rouškách kvůli hustému dýmu. I mezi diváky na druhé straně řeky probíhá prodavačka a nabízí k prodeji jednorázové roušky. A také balenou vodu k občerstvení.
Tělo zesnulého je pak spalováno několik hodin. Na konci procesu nastoupí úklidová četa, dlouhými tyčemi poshazuje popel i zbytky kostí do řeky, ghát opláchne kýblem vody a jede se dál…
Musím říct, že pro oko Evropana to může být drsné na pohled. Tady vidíte, v mnohem naturalističtější podobě než u nás, jak končí prázdná lidská schránka. Jak vypadá definitivní konec jednoho lidského bytí. Prach jsi a v prach se obrátíš – celý tenhle proces je tu v urychlené formě k vidění.
Byl to silný zážitek, který mne znovu donutil k zamyšlení, že je život jen mžik. A že i z nás přihlížejících se jednou stane jen nepotřebný prázdní obal.
