Trek kolem Manaslu – den 7.

Samagon (3520 m.n.m.)

Dnes se mi vstávalo těžce a rozbitě. V noci jsem se neustále budila a bojovala s kašlem, který jsem si po covidu přivezla z Čech. Navíc se mi spustila krev z nosu. Snídani jsme měli o půl 7, ale ani ta ranní ovesná kaše do mě nelezla.

Plánem dnešního dne byl aklimatizační výlet na lehko pod ledovec Punggen. Cesta měla trvat 5 – 6 hodin a měli jsme se při ní dostat k 4000 m.n.m. Jelikož velký batoh zůstal doma, brala jsem to jako lehký den, ale… Už když jsme vyšli, s každý prudším pohybem jsem se nepříjemně zadýchávala. No tak to bude něco, bylo mi jasný. Věděli jsme, že zhruba první hodinu budeme stoupat po schodech. A tak jsme stoupali. Tempem, u kterého je s podivem, že jím člověk vůbec někam dojde.

Nad schodištěm u brány s praporky jsme zasedli k odpočinku. Záhy nás tam doběhly dámy s velkými koši, které šly na náhorní planinu sbírat suchý jačí trus na topení. „Holky“ na chvíli poseděly, ale brzy se zvedly a mazaly dál. Vyšli jsme skoro hned po nich, ale když jsme zahnuli za skalní roh, viděli jsme je už jen ztrácet se v dálce.

Potkali jsme je opět nahoře v údolí obklopeném zasněženými vrcholy hor. Údolí bývá rozlehlou jačí pastvinou, nyní už ale byla zvířata pryč, takže dámy měly volné pole působnosti. Naším cílem bylo něco jiného. Magická Pung Gyen Gompa, která ožívá jen při určitých svátcích. A pak taky působivá stupa. Dokázali bychom tu strávit celý den, jak tu bylo krásně. Náš průvodce ale vypadal hladově, tak jsem se pokochali a otočili se k domovu. Na zpáteční cestě jsme si ještě prohlédli hlubokou stopu po ujíždějícím ledovci, když jsme opoušteli údolí, zaduněly nám dvě padající laviny na pozdrav.

Cesta domů mi přišla nekonečná. Klopýtala jsem už bez nadšení, cítila jsem se strašně, ale strašně ospalá. Když jsme dorazili na ubytování, dala jsem si oběd a na dvě hodiny usnula. Bože, jak se po dobrém spánku dívá zas na svět veseleji! Asi to zítra do dalšího bodu našeho treku dám😊