Trek kolem Manaslu – den 6.
Dnešní ráno bylo jak Vánoce. Vzbudili jsme se v 5:30 a poprvé viděli Manaslu v celé jeho kráse, jak se klube z modré tmy brzkého rána.
Dnešní ráno bylo jak Vánoce. Vzbudili jsme se v 5:30 a poprvé viděli Manaslu v celé jeho kráse, jak se klube z modré tmy brzkého rána.
Celý den jsme se kochali krásami tradičních vesnic, kde jsme viděli jejich obyvatele při sklízení úrody a dalších zemědělských činnostech.
Přišli jsme do kraje ovlivněného Tibetem. Potkáváme četné stupy, všude jsou motitební vlaječky, na jídelním lístku přibyl tibetský čaj.
První dva dny našeho putování poznáváme, zač je toho loket v „nepalese flats“.
Dnes jsme opustili Káthmándú, abychom se přesunuli na začátek treku kolem Manaslu. Ke konci cesty jsem se potila hrůzou.
Potkali jsme se asi před třinácti lety, já a tahle maska, Buddha Šákjamuni. Nechtěla jsem ho. Sám se mi vnutil. A teď je mým nejmilejším suvenýrem z cest.
Sbírám magnetky z cest. Jsou pro mě totiž jako uzly na kapesníku. Jako startovací bloky pro vzpomínky, které se díky nim najednou rozběhnou v nečekané barevnosti.
Všechno jednou končí, tak už to v životě chodí. A tak teď končí i moje letní „kosí“ dobrodružství. Byl to krásný čas. Intenzivně prožité čtyři měsíce, které už mi nikdy nikdo neodpáře.
Řídit na ostrově Kos je jako hrát počítačovou hru. Takovou tu, kterou procházíte, do cesty vám neustále přicházejí různé nástrahy, překážky, vyskakují příšery…