Lazaret uprostřed azurových vod
Dnes je první den, kdy je mi po nějakém čase zase „do skoku“ i do psaní.Mám za sebou několik perných dní…
Bezpečný domov pro děti… A co dospělí?
Měla jsem za to, že jak jsem na světě už nějaký ten pátek, jen tak něco mě nepřekvapí. Jenže svět má v zásobě nekonečně mnoho překvapení.
Jedna bezdětná na cestách se dvěma matkami a jejich dětmi
„Nejela bys lízt na Sardínii?“ zeptala se mě nedávno kamarádka, co má roční holčičku. „Jela by ještě jedna holka se svojí rok a půl starou dcerou. Bylo by to takový lezení na pohodu, žádný drcení“, upozorňuje mě ještě pro jistotu. „Jasný, s tím jsem naprosto v pohodě,“ vyjadřuju souhlas. Po dlouhé nelezení nemám na jakékoliv drcení ani fyzičku, ani morál. Vidina výjezdu za sluncem a mořem ovšem mou cestovatelskou duši nadchne okamžitě.
Nezvyklý suvenýr aneb jak „chutná“ malárie
Večer, den po příletu z Afriky, jsem dostala horečku. Devětatřicet. „To bude asi z té čínské polívky co jsem dnes snědla,“ vtipkovala jsem na účet původce koronavirové pohromy a byla ráda, že teplota nepřišla dřív, protože to bych se nejspíš z Afriky nedostala. Následující ráno už mi bylo líp, ale přece jen jsem se šla radši ukázat do nemocnice.
Dobrovolník, nebo „beránku otřes se“?
Je to zvláštní. Život někdy plyne i celé roky tak nějak poklidně a postejně, ve starých, už řádně zajetých kolejích a najednou stačí jedna změna a ta spustí celý řetězec dalších událostí. Život nabere obrátky jako zdivočelá centrifuga a vy se nestíháte divit. U mě bylo tou změnou propuštění z práce. Po 13 letech. Jooo,…
Útěk z divočiny
Bylo to rychlý, a nečekaný… Přijeli jsme do malé vesničky na úpatí ugandského pohoří Rwenzori, pohoří, které se pyšní i několika zasněženými pětitisícovkami. Dorazili jsme v pozdní odpoledne. Cestou celkem klid, až na pár lidí, kteří na nás v matatu (minibusu) i na ulici pokřikovali:“ koronavirus“. Na místě jsem se pak poprvé setkali s tím,…
Uganda je fajn…ale dejte mi někdo řízek!
Když jsem odjížděla do Ugandy, věděla jsem, že se mi bude stýskat po přítelovi, rodině, přátelích, ale vůbec mě nenapadlo, že by se mi mohlo tolik, ale tolik stýskat po našem jídle. Vůbec jsem si neuvědomovala, jak jsem vlastně v tomto ohledu rozmazlená a nejspíš nejen já, ale celé naše společenství. Kolik jen myšlenek doma…
Do školy zásadně s žiletkou
Místní africká škola je úplně jiná než ty, které známe u nás. Je to tedy budova cihlová, to ano, mohla by být také jen uplácaná z bláta, jak je to tu ostatně velmi časté, ale nemá stropy, ani okna, ani dveře. Místo nich jsou jen zející díry. Vybourané průchody jsou i mezi jednotlivými místnostmi, takže…
Sportovní den po africku
Protože mám sama ráda sport a věřím v jeho pozitivní působení nejen na fyzickou stránku, ale i osobnostní kvality člověka, do Afriky už jsem odjížděla s tím, že bych tam ráda pro děti ze sirotčince připravila sportovní den. Chtěla jsem jim při té příležitosti představit sportovní ideály, kterým sama věřím. Například, že ve sportu, ostatně…