Nezvyklý suvenýr aneb jak „chutná“ malárie
|

Nezvyklý suvenýr aneb jak „chutná“ malárie

Večer, den po příletu z Afriky, jsem dostala horečku. Devětatřicet. „To bude asi z té čínské polívky co jsem dnes snědla,“ vtipkovala jsem na účet původce koronavirové pohromy a byla ráda, že teplota nepřišla dřív, protože to bych se nejspíš z Afriky nedostala. Následující ráno už mi bylo líp, ale přece jen jsem se šla radši ukázat do nemocnice.

Dobrovolník, nebo „beránku otřes se“?
|

Dobrovolník, nebo „beránku otřes se“?

Je to zvláštní. Život někdy plyne i celé roky tak nějak poklidně a postejně, ve starých, už řádně zajetých kolejích a najednou stačí jedna změna a ta spustí celý řetězec dalších událostí. Život nabere obrátky jako zdivočelá centrifuga a vy se nestíháte divit. U mě bylo tou změnou propuštění z práce. Po 13 letech. Jooo,…

Útěk z divočiny
|

Útěk z divočiny

Bylo to rychlý, a nečekaný… Přijeli jsme do malé vesničky na úpatí ugandského pohoří Rwenzori, pohoří, které se pyšní i několika zasněženými pětitisícovkami. Dorazili jsme v pozdní odpoledne. Cestou celkem klid, až na pár lidí, kteří na nás v matatu (minibusu) i na ulici pokřikovali:“ koronavirus“. Na místě jsem se pak poprvé setkali s tím,…

Cesta z města
|

Cesta z města

Po dni stráveném odpočinkem a udiveným rozhlížením po Entebbe, pro mě přijel řidič Gerald zaslaný sirotčincem, ve kterém jsem měla pracovat. Než jsem do Ugandy přijela, četla jsem několik článků, které upozorňovaly na velké množství dopravních nehod v Africe. „Nikdy, skutečně nikdy si nesedejte na sedadlo smrti vedle řidiče,“ varovalo důrazně hned několik z nich….

Welcome to Uganda, pearl of Africa!
|

Welcome to Uganda, pearl of Africa!

Bylo to jako být zase dítětem, sotva umět chodit a pustit se máminy sukně. Máminy sukně, kterou představují rodina, přátelé, partner i všechno, na co se člověk ve svém důvěrně známém prostředí může spolehnout. Najednou ale tahle podpora chybí a já celá znejistěla, jestli si sama poradím. Jenže ono člověku stejně nakonec nic jinýho nezbývá….