Život na letišti
Když jsem přijala práci letištní koordinátorky na Kosu, stala se ze mě profesionální „vítačka“ a „loučička“.
Dnes je první den, kdy je mi po nějakém čase zase „do skoku“ i do psaní.Mám za sebou několik perných dní…
Měla jsem za to, že jak jsem na světě už nějaký ten pátek, jen tak něco mě nepřekvapí. Jenže svět má v zásobě nekonečně mnoho překvapení.
„Nejela bys lízt na Sardínii?“ zeptala se mě nedávno kamarádka, co má roční holčičku. „Jela by ještě jedna holka se svojí rok a půl starou dcerou. Bylo by to takový lezení na pohodu, žádný drcení“, upozorňuje mě ještě pro jistotu. „Jasný, s tím jsem naprosto v pohodě,“ vyjadřuju souhlas. Po dlouhé nelezení nemám na jakékoliv drcení ani fyzičku, ani morál. Vidina výjezdu za sluncem a mořem ovšem mou cestovatelskou duši nadchne okamžitě.