Hotelový all inclusive, nebo tradiční řecká taverna?
Být delegátem cestovní kanceláře, nebo jejím letištním asistentem sebou nese takový dost příjemný bonus. Můžeme chodit na jídlo do hotelů, ve kterých máme klienty. Není to nárokovatelná záležitost, ale určitá zvyklost, se kterou nemá většina hotelů problém. A protože máme klienty v mnoha hotelech, můžeme podnikat taková gastronomické safari. Jezdit po ostrově od hotelu k hotelu a zkoušet, jaké je to tady, jaké jinde… Na výběr máme i řadu pětihvězdičkových hotelů. Některé z nich mají kuchyň přímo skvostnou, to pak člověk neví, co ochutnat dřív.
Co vám mám povídat, je to příjemné, ale šílené zároveň. Když se vám nabízí tolik dobrot, udržte se, abyste se nepřejedli!. To chce fakt disciplínu. Disciplínu, kterou já fakt nemám. Zkusmo jsem se se nedávnou postavila v posilovně na váhu, abych si nechala vyčíslit míru svých hříchů. Vyděšeně jsem zalapal po dechu, když se ukázala cifra o dvě a půl kila vyšší než mé historické maximum! Takhle by to teda nešlo, zařekla jsem se a ten den si po večeři odepřela zmrzlinu.
Ovšem již druhý den jsme se vydali na průzkum hotelu, o kterém jsme slyšeli, že má nejlepší zákusky na celém Kosu. Já vím, já vím. To nemohlo dobře dopadnout. A taky nedopadlo. Ozkoušeli jsme víc dezertů, než by bylo zdrávo. Nikdo z nás z toho neměl dobrý pocit. „Ne, nebudeme sem jezdit moc často“, slíbili jsme si. „Ale já mám příští týden svátek, to bychom sem mohli zajet, ne?“, ozvala se kolegyně. A jak by bylo možné odmítnout oblíbené kolegyňce sváteční přání, no ne?
A takhle to tu s námi je. Občas, když vidím ty nepřeberné hromady jídla, říkám si, jaká je to zvrhlost. Obzvlášť, když si vzpomenu na to, co jsme jedli jako dobrovolníci v Africe a co tam jedí místní, když už teda mají to štěstí, že vůbec mají co jíst.
Naštěstí, odjet do hotelu na jídlo znamená sednout do auta a někam minimálně 15 minut jet. A tak, když je člověk v časové tísni a únavě, kolikrát si radši dá něco jednoduchého doma, jen aby vyšetřil hodinku odpočinku navíc.
Jakkoli je stolování v hotelech příjemné, něco podstatného mu chybí. Atmosféra. Místní atmosféra. I když hotely občas do svého jídelníčku zahrnou něco z řecké kuchyně, obecně vás tu obklopuje jakýsi evropský standard. Krásný a načinčaný, ale tak nějak bez tváře. Jako líbivá holka, která ale nemá co víc nabídnout.
O co je to větší zážitek, alespoň pro mě, najít hezkou řeckou tavernu a zasednout do ní. Do modrých či bílých židlí obklopených terakotovými květináči s květinami a vyhrávající řeckou hudbou. Jednu takovou máme hned přes ulici. Ráda ze svého balkonu pozoruji, jaký tam je po večerech cvrkot. Ráno je to pak docela jiný pohled. To, když vstávám před šestou, abych jela uvítat další turisty na letiště. Ještě před odjezdem chodívám zalít kytky na balkoně a to vídávám pana Antonase, bělovlasého starého pána a majitele restaurace, jak už je v plné práci. Buď sedí u stolu soustředěně něco píše, nebo s hadicí v ruce umývá podlahu venkovního posezení. Když ho míjím cestou do auta, vždycky se zdvořile pozdravíme.
Jak velice milé je přijít k Antonasovi jako host. To vám na stůl prostřou papírový ubrus s mapou ostrova, takže si už během čekání na jídlo můžete plánovat další výlety. A pak ten způsob stolování. V Řecku to není tak, že si každý objedná svůj pokrm u kterého si soukromničí. Tady se objedná jídlo společně, to se dá doprostřed stolu, k tomu vám přinesou menší talířky, a na ty si každý postupně odebírá svou porci. Moc se mi to líbí. Je to o tolik víc o sdílení jídla i prožitku z něho.
A pak, jak to jídlo krásně voní! Jak voní šťavnaté suvlaki na špejli, zlatavě smažené kalamáry, které jen lehce proběhly strouhankou, křupavé bagetky opečené na grilu. Na opravdovém ohňovém grilu, který jim dá fantastický kouřový šmak. A k tomu čerstvý zeleninový salát s pořádnou porcí krásně slané fety. Sedíte tam a s tím skvělým jídlem se doslova mazlíte. Vychutnáváte si jednotlivá sousta, svou milou společnost se kterou jste přišli, pozorujete ostatní spokojené strávníky i ruch ulice, kočku co se vám pod nohama snaží vyžebrat svůj díl… Užíváte si všeho, co vám tahle chvíle nabízí a je vám zatraceně dobře. A to je ono. Takhle podle mě chutná Řecko.
