Nisyros (II.) – na vlastní pěst

Jste-li na Kosu na delší dovolené a ostrov už vám začíná být malý, můžete si zajet na obhlídku některého z okolních ostrovů. Můj oblíbený je Nisyros. Kulatý sopečný ostrůvek se spící, ale stále ještě činnou sopkou. Na Nisyros se můžete vydat buď s organizovaným výletem a průvodcem, nebo pokud radši objevujete nová místa sami svým vlastním tempem, můžete si koupit pouze lodní lístek a na Nisyros se vydat na vlastní pěst. Dá vám to svobodu uspořádat si výlet zcela po svém. Kdyby se vám ale přece jen hodily nějaké tipy, tady je pár mých.

Pěší túra do Nikie pro aktivní blázny

Patříte-li k těm, kteří mají požitek z chození po vlastních a rádi si krásné výhledy „odpracují“, pak by mohl být výšlap do Nikie, vesnice v horách,  pro vás to pravé. Nikia je maličká, ale půvabná vesnička s typickou bilo modrou architekturou. Aby ji neokupovaly davy, nemají sem přístup turistické výpravy, pouze individuální turisté. Může se vám tak snadno stát, že tu potkáte jen hrstku turistů, jako se to poštěstilo nám.

Já se na tuhle poněkud bláznivou výpravu do kopce pod plným červencovým sluncem vydala s kamarádkou, ověřenou parťačkou z hor, holkou stejně střelenou. Ano, mohly jsme si samozřejmě v přístavním městě Mandraki půjčit skútr a ušetřit tak spoustu času i námahy, ale jít pěšky byla větší zábava.

Cesta z přístavu do Nikii je dlouhá asi 8,5 km a dokonce i místy značená. Značka (nebo navigace v telefonu) vás povede vzhůru křivolakými uličkami Mandraki, posléze vás vyvede dlážděnou cestou po úbočí kopce až necháte město za sebou. Dále už turistická trasa více méně sleduje silnici, jen občas přeskočí zatáčku, nebo to vezme zkratkou. S přibývající výškou se vám začnou otvírat krásné výhledy na místní vulkán. Na jeho kalderu i maličké lidičky promenádující se po jejím dně.

Relativně pohodlnou cestou doputujete až k poslednímu úseku, který přinese už poctivější horský terén. Škobrtat budete po kamenité stezce vinoucí se mezi nízkým ostrým porostem. Po celou dobu vám bude nad hlavou bělostně svítit klasický řecký kostelík, který jako by vás ve výstupu povzbuzoval.  

Když doputujete k prvním domům vesnice, přivítá vás nečekaný klid. My na náměstíčku vykládaném bílými a černými oblázky potkali pouze 2 lidi v kavárně, a pak několik dalších turistů v přilehlých uličkách. Kdo by tedy hledal pulzující vesnici plnou občerstvoven a suvernýrů, byl by tu na špatné adrese. Ovšem tomu, kdo hledá místa ještě nezkažená masovým turismem tu srdce zaplesá.  Když si to tu projdete, občerstvíte se a trochu si odpočinete, je na čase se vydat dolů, aby vám neujela loď.

K výšlapu bych ráda doplnila jednu radu. Možná si poklepete na čelo, že to je přece jasné, ale my to podcenily. Pokud se na tento výlet vydáte v průběhu letních prázdnin, bude slunce nejspíš po celou dobu nemilosrdně pražit a cestou se není moc kde schovat. Určitě si tedy nezapomeňte něco na hlavu. My zapomněly, a tak jsme se pekly, trpěly a snily o všech přikrývkách hlavy, které máme doma a které jsme si bývaly mohly vzít. A tu nám padl do oka klobouk v příkopě! No, nebyl právě v top stavu, ale v tu chvíli jsme jím nepohrdly. Střídaly jsme si ho na hlavě podle toho, jak moc která z nás pod  neúprosným sluncem úpěla. Na konci naší cesty jsme klobouk s vděčným poděkováním odložily na nízkou zídku nad Mandraki. Třeba zpříjemní pouť i dalšímu pocestnému.

Pohodová procházka k pevnosti Paleokastro

Možná, že přijedete na Nisyros za odpočinem a téměř lázeňskou atmosférou přístavního města, ale možná, že menší procházka by vám také nevadila. Pakliže je tomu tak, vydejte se podívat na pevnost Paleokastro, která je od přístavu v Mandraki vzdálená necelé 2 km. Z pevnosti zbylo pár silných zdí, vyskládaných z mohutných čedičových kvádrů až do výšky 3 m. Opevnění kdysi bránilo obyvatele ostrova před piráty a dalšími nepřátelskými nájezdníky, dnes je jednou z nejlépe dochovaných antických tvrzí v oblasti Egejského moře.

Bude se vám tu líbit i když nejste právě fanoušky historie. Z ochozů tvrzi je totiž přenádherný výhled na bílé město Mandraki, které krásně kontrastuje s tyrkysovou barvou moře.

Koupání na zpívající pláži

Pokud dostanete chuť na koupačku, bude nevšedním zážitkem zajít si na tzv. zpívající pláž. Nečekejte tedy nádherný dlouhý pás alabastrového písku, to vůbec ne, spíš právě naopak. Zpívající pláž je vystlaná černými valounky. Tedy spíš šedými. Lesklé černé barvy nabývají jen ty, které jsou smáčeny mořskými vlnami. Svůj sopečný původ ostrov rozhodně nezapře.

Proč zpívající pláž? Jak vlny přicházejí a zase odcházejí, oblázky v pravidelných intervalech přeskládávají, a ty, jak se oťukávají, jako by zpívaly. Což o to, zpívají  hezky, to jim nelze upřít, ale chodit se po nich nedá. Tedy alespoň já se svými zhýčkanými chodidly to moc nedávala. Doporučuji tedy určitě boty do vody, zážitek vám to zpříjemní.

Člověk má tendenci si nějaký z těch hezkých oblázků odnést na památku domů. Taky jsem si jeden přibalila. Než jsem tedy narazila na ceduli s nápisem „také photo, not pebbles“ No dobře, mají pravdu, kdyby to tak udělal každý… A poslušně jsem zase kameny vrátila zpívající pláži.

Oslavy svátku Nanebevzetí Panny Marie

Ve dnech 14. – 15. srpna probíhají na Nisyrosu oslavy Nanebevzetí Panny Marie. Když se právě budete pohybovat někde v okolí, určitě si nenechte ujít příležitost oslav se zúčastnit. Svátek Nanebevzetí Panny Marie je tu jedním z nejvýznamnější svátků, slaví se po celém Řecku, ovšem na Nisyrosu má velmi tradiční a jedinečnou podobu. Proto se sem v tuto dobu sjíždí zástupy poutníků ze širokého dalekého okolí.

Slavnost začíná mší v kostele Panagia Spiliani zasvěceném Panně Marii. Do kostela se chce podívat každý, pokud i vy, budete si muset vystát dlouhatánskou frontu. Po mši se rozběhnou oslavy v centru Mandraki. Každý, kdo přijde je srdečně vítám u dlouhých stolů, kde se společně pojídá bezplatně podávaná polévka z cizrny. Pokrm má hluboký symbolický význam. Cizrna jako skromné jídlo symbolizuje pokoru, usednutí ke společnému stolu má pak za úkol tmelit společenství. I my zasedli ke společnému stolu s místními, hned vedle jednoho ze zástupců obce. Turisté tu téměř nebyli, takže jsem se stali častým cílem zvědavých pohledů. Všichni se k nám ale chovali laskavě.

Po jídle začne hrát hudba. Lidé se chytnou za ruce a roztančí se kolem stolu v tradičním kolovém tanci syrtos. Jeho smyslem je posilovat komunitu a soudržnost občanů.

Oslavy ale probíhají do pozdních hodin i v okolních ulicích. Osvětleným městečkem korzují lidé, vzduch voní sladce po oblíbených smažených kuličkách loukomades, kavárny a restaruace přetékají návštěvníky, kteří si užívají jídlo i radostná setkání s rodinou, přáteli, známými. Takhle příjemně uvolněná atmosféra spolehlivě nakazí i vás.