Na šváby jsme krátký aneb, jak jsme málem udělali zlomový objev

No dobře, i kdyby se ten experiment povedl, na Nobelovku by to nebylo, ale….službu lidstvu by to udělalo. O co jde? O šváby. A o to, že jsme málem přišli na to, jak se jich zbavit.

Až je mi těch nevinných ošklivých brouků skoro líto. Nevím, proč mám proti nim takovou averzi. Proč právě proti nim, když neštípou, ani nekoušou. Proč mi tolik nevadí třeba luční kobylka, co mi nedopatřením skočí do pokoje, nebo pavouk, co se rozhodl mi tam v koutě uštrykovat pavučinu? Ale vidím švába, zahledím se na to, jak mrská těma svýma dlouhýma tykadlama a otřesu se hnusem.

Tuhle ke mně přišly na letišti tři naše klientky, důvěrně ke mně naklonily hlavu, jako kdyby chtěly ututlat kompromitující informaci a tiše mi svěřily, že dnes v noci to byla v hotelu hrůza, neb jim vlezl do pokoje šváb! Bez mrknutí oka jsem jim vysvětlila, že to bohužel k Řecku patří, že je to jako když nám u nás vleze do bytu škvor, nebo mravenci. A že to vůbec nemá co dělat se špínou. Hotely se šváby samozřejmě bojují, ale ubránit se jim zcela není úplně možné. Ženy vysvětlení přijaly a zdálo se, jako by se jim ulevilo.

Óóó kdyby ty dámy viděly, když mě na mém ubytování v Řecku přišel navštívit první šváb! To jsem zdaleka nebyla tak ledově klidná. Přijdu do koupelny a on si tam trůní. V mém sprchovém koutě! Stojíme tam, koukáme na sebe a já mám pocit, jako když jsme ve westernu, právě v tom napjatém okamžiku, kdy dva pistolníci stojí proti sobě, chystají se tasit, na čele pot. V tom švábovi ruply nervy jako prvnímu a vyrazil proti mně. Že jako přeskočí práh do obývací části apartmánu. Co dělat? Nenapadlo mě nic lepšího, než popadnout osvěžovač vzduchu a bránit jím svůj spací prostor. Švába to zastavilo. Přikrčil se a držel. Jako kdyby si užíval wellness. Až když jsem do něj šťouchla botou, rozběhnul se zpět do koupelny a já za ním prudce zabouchla dveře. Když jsem do koupelny vstoupila na příště, byl ten navoněnej fanfarón už pryč.

Druhé setkání se švábem bylo brutálnější. Stojím u umyvadla, zabalená v ručníku po sprše a čistím si zuby. Najednou mě něco zalechtá na noze. Podívám se na lýtko a tam obr šváb! Chápete, že to nešlo neječet. Začala jsem divoce kopat nohou a z koupelny utekla. Nezvaný host se později zase vypařil, odpadem, jak jsem objevila.

Ale to už mi fakt došla trpělivost a tak jsem se radila s kolegy z jiných cestovních kanceláří, jak na ně. Jeden kolega mne zaujal tím, co vypozoroval. Na Kosu mají úzké kanalizační trubky a tak se toaletní papír nehází do záchodu, ale do odpadkového koše. A prý, když je onen fekální odpadkový koš pěkně naplněný, jako by to i šváby odpuzovalo a drží si distanc. Začala jsem to taky zkoumat a opravdu. Když dvakrát pak přišel šváb, bylo to vždy poté, co jsem odpadkový koš vynesla. Že bychom snad opravdu na něco přišli?

Byli jsme tak blízko!…Bohužel ale, pak jeden takovej nanicovatej švábí puberťák poslal celý náš experiment do kopru. Prostě si přišel i když odpadkový koš právě překypoval smradlavým obsahem.

No nic, ekologický přístup nevyšel, zůstanu u biolitu.